DIN 75 220
DIN 75 220 je německá technická norma, která vzešla v platnost v roce 1992. Tato norma se zaměřuje na hodnocení stárnutí automobilových součástek a materiálů vystavených nasimulovanému slunečnímu záření. Technická norma DIN 75 220 definuje metody zkoušek sluneční simulací, díky nichž mohou poté výrobci zjistit, jak jejich produkty odolávají UV záření, teplu, změně klimatu a stárnutí, jež je způsobeno vlivem slunečního záření.
Zkouška sluneční simulací
Zkoušky sluneční (solární) simulací se provádějí ve speciálním prostředí – klimatické komoře, jež je vybavena speciální lampou ozařující zkušební vzorek v průběhu celého trvání zkoušky. Použitím těchto speciálních lamp a záření se vytvoří podmínky podobné skutečnému slunečnímu záření. Provedením této zkoušky se snažíme napodobit vliv slunečního záření na různé povrchy materiálů, a následně zhodnotit jejich kvalitu a trvanlivost.
Metody DIN 75 220
Tato technická norma specifikuje několik metod pro simulaci slunečního záření a dalších možných vedlejších efektů, které mohou negativně ovlivnit automobilové součástky. Mezi tyto metody můžeme zařadit:
- Simulace slunečního záření: Nasimulované sluneční záření obsahuje ultrafialové záření (UV), které může dále vést k vyblednutí barev, křehkosti materiálů a k celkovému urychlení stárnutí materiálů. Intenzita tohoto záření může dosahovat až 1000 W/m2.
- Teplotní cykly: Opakované vystavování zkušebních materiálů vysokým a nízkým teplotám může vést k jejich deformacím a hlubším poškozením. Teplota prostředí se může pohybovat od 42 °C až do 80 °C. Testování materiálů se provádí jak v suchém, tak i ve vlhkém prostředí.
-
Dlouhodobé testy: V tomto případě se zkušební materiály záměrně vystavují nasimulovaným podmínkám v prodloužených intervalech, aby se mohla posoudit jejich dlouhodobá odolnost. Zkušební materiály se vystavují tomuto testu po dobu až 240 hodin.
Příklady aplikace metod v praxi
Naše zkušební laboratoř provádí testování podle této normy pro zjišťování užitečných informací zejména pro inovace v automobilovém průmyslu. V rámci tohoto odvětví využívají výrobci získané informace o chování daných materiálů v závislosti na slunečním záření nejen v řešení problémů automobilových exteriérů, ale taktéž interiérů.
- Automobilové exteriéry: Zkoušky sluneční simulací se zaměřují na hodnocení odolnosti laků a nátěrů na karoseriích vozidel vůči vyblednutí, praskání či dalším změnám způsobeným působením slunečního záření. V rámci exteriérů se výrobci taktéž zaměřují na testování odolnosti gumových těsnění a jejich reakci na vystavování slunečnímu záření. Převážně se jedná o řešení problémů ztráty pružnosti, praskání či předčasnému stárnutí použitých materiálů.
- Automobilové interiéry: Tyto zkoušky taktéž výrobci využívají ke zjištění odolnosti plastových interiérových prvků v automobilu, jimiž jsou například přístrojové desky, panely dveří a jiné. Dochází k testování odolnosti materiálů vůči vyblednutí, praskání či změně zbarvení. Zkoušky sluneční simulací se taktéž využívají pro testování odolnosti textilních materiálů, jimiž je čalounění sedadel či koberce.
Účel normy DIN 75 220
Norma DIN 75 220 je klíčová pro zajištění bezpečnosti, spolehlivosti, kvality a dlouhodobé funkčnosti automobilových dílů. Testy sluneční simulací poskytují simulování různých enviromentálních podmínek – extrémní teploty, UV záření, vlhkost, kterým mohou být jednotlivé díly vystavovány.
Pomocí těchto zkoušek jsme v naší laboratoři schopni zhodnotit jak dobře různé materiály odolávají degradaci a stárnutí. Výrobci automobilových dílů si mohou s pomocí těchto zkoušek ověřit, zda jejich produkty splňují standardy kvality a výkonu a výsledky hodnocení promítnout dále ve své výrobě ve formě inovací.
